…vystřelil písecký rodák Josef Pleskot, aby spojil dva břehy Otavy, dva písecké exponenty: kostel sv. Václava a vrch Hradiště, a vytvořil tak nový „oblouk“ vodní brány do starobylého města.
Lávka přes Otavu v Písku
Místo: Písek, Václavské předměstí, Hradiště
Investor: město Písek
Autoři: Josef Pleskot / AP atelier, Vladimír Janata / Excon
Spolupráce: Andrej Škripeň, Zdeněk Rudolf, Veronika Škardová / AP atelier. Jan Včelák, Jindřich Beran / Excon, a. s. statika ocel. Petr Nehasil, Tomáš Pacík / Mott MacDonald CZ, spol. s r.o. statika beton a založení
Dodavatelé: generální dodavatel stavby: Metrostav a. s., divize 6 oblastní zastoupení pro jižní Čechy, zhotovitel ocelové kontrukce: Metrostav a. s., divize 3 provoz ocelových konstrukcí. Lana a táhla: Tension systems s. r. o.
Projekt: 2013-2017
Realizace: 2017-2018
Náklady: cca 50 milionů Kč, včetně návazných cyklistických stezek
Foto: Tomáš Malý, Tomáš Souček
Autorská zpráva
U Václavského jezu, kde je situována lávka přes Otavu v Písku, je zakleto mnoho silných urbanisticko-architektonických podnětů. Velké množství podnětů tohoto druhu, které viditelně existují, ale nejsou mezi nimi vytvořeny konkrétní prostorové vazby, dává opodstatnění pro umístění stavebního elementu, v našem případě lávky pro pěší, který mezi bohatostí podnětů dokáže vytvořit zřetelné vztahy a tím i nový kontext. Čím je podnětů více a čím jsou složitější vazby mezi nimi, tím zajímavější může být jejich architektonické ztvárnění.
Právě veškeré složitosti a protiklady prastarého osídleného místa na obou březích Otavy si vyžádaly nestandardní trasování pěší lávky tak, aby byly dány do souvislostí a oslaveny čtyři fenomény, jejichž středobodem je dané místo. Prvním výrazným fenoménem je impozantní vstup říčního toku z posledního meandru před Pískem do sféry vlivu města. Kdo zažil jako plavec po Otavě průchod touto pomyslnou vodní bránou, ten ví, o čem je řeč. Písek se v jednom okamžiku zjeví jako zázrak. Stejně krásný je vhled do brány z opačné strany, tedy z lávky. Druhým fenoménem je kostel sv. Václava, který již po staletí tvoří dominantu Václavského předměstí. Jeho poloha na nejvyšším levobřežním místě vede dlouhá tisíciletí dialog s třetím fenoménem, kterým je vrch Hradiště tyčící se na protějším pravém břehu Otavy. Konečně čtvrtým fenoménem, který dává místu velkou sílu, je samotná veduta Písku ve svém celku viditelná z nejvyššího místa lávky nad řekou ve směru jejího toku. Všechny tyto fenomény lze silně zažít při cestě po lávce, která břehy Otavy spojuje ne zcela konvenčním pragmatickým způsobem.
Trasa lávky se v jednom místě láme pod úhlem čtyřicet pět stupňů. Místo lomu je pečlivě zvolené, je výslednicí analýz daných urbanistických os a vnějších prostorových vztahů. Na pilíři, který stojí blíže levému václavskému břehu, je umístěna jakási společenská podesta, místo pro setkání a zastavení. K pevné plošině podesty přistupuje zavěšené rameno o délce cca 47 m od levého břehu a visuté rameno o délce cca 82 m od pravého břehu. Vzniká tak poněkud netradiční soumostí tvořené dvěma samostatnými mostními konstrukcemi.
Zatímco pravobřežní visutá lávka se pohledově váže k dominantě kostela sv. Václava a také k ose ulice U Vodárny, levobřežní zavěšená lávka se pohledově upíná ke kultovnímu vrchu Hradiště a vychází ze starobylého václavského plácku s vrbou uprostřed vymezeného ulicemi Bořivojovou a Václavskou. Takto zkonstruovaná trasa lávky má odezvu i v geometrii tvarů jejích pobřežních částí. Důležité také je, že její situování si nevyžádalo jakékoliv zásahy do cizích (soukromých) pozemků a z daných možností přesto vytěžila maximum ke splnění vytčených urbanistických a společenských vztahů a vazeb.
Díky své půdorysné stopě se lávka dostala do zcela těsných až intimních souvislostí s jezem, který křižuje. Spolu s ním nabízí i akustický vjem v podobě slabého až silného hukotu padající vody. Vnímatelná přítomnost živlu dává chodcům při promenádě zažít ještě další pro místo charakteristickou poetickou dimenzi.
Speciální pozornost byla věnována tvarování pobřežních útvarů s rampami a se schodišti. Bylo dbáno na to, aby útvary s přilehlým okolím co nejvíce splynuly a aby se staly nepozorovatelnou příjemnou součástí promenádní cesty.
Zásadní roli také hraje geometrická konstrukce výšek určující siluetu lávky. Výškové parametry byly minimalizovány na nezbytné bezpečnostní minimum s ohledem na průtoky velkých vod tak, aby člověk překonával pouze nutné výškové rozdíly, a to způsobem co nejméně obtěžujícím tělo.
Na soubor všech urbanistických, architektonických a vztahových požadavků pak s nejvyšší citlivostí reagovalo vlastní konstrukční a statické řešení lávky. Také bylo dbáno na to, aby výšky stožárů nepřesáhly limity výšek místa a aby se negativně nekonfrontovaly s jakýmikoliv architektonickými či přírodními dominantami.
josef pleskot
