Jedna z nejmódnějších pražských čtvrtí má novou radnici vzniklou rozsáhlou rekonstrukcí. Diskuse, které předcházely její výstavbě, a vzájemné napadání ze strany politické reprezentace různých názorových proudů do značné míry zastínily témata čistě architektonická – vhodnost původní budovy pro zvolený účel a limity, s nimiž se autoři musejí vypořádat. Ve velkoryse dotované soutěži uspěl ze sedmdesáti návrhů toho času téměř neznámý holešovický ateliér Bod architekti.
Dům a Holešovice
Výrazové prostředky použité při rekonstrukci domu citují tvarosloví a matérii Holešovic, dům ctí historický kontext čtvrti, ctí její specifika, ctí průmyslovou estetiku v Holešovicích, často postavenou na detailu z cihly. Byť je objekt výrazný, jeho výraznosti je docíleno pokornou cestou – použitím tradičních holešovických motivů. Původní objekt je očištěn na samotný skelet, na technickou nutnost – na nosnou konstrukci, kterou vnímáme jako krásnou. Krása inženýrských staveb tkví v jejich opravdovosti a upřímnosti. Proto ctíme velikosti stavebních modulů, rytmus konstrukce. Používáme motivy, které dělají z běžného domu dům vznešený – radnici.
Vztah budovy a okolí
Radnice je domem pro veřejnost. Samospráva je služba veřejnosti. Budova radnice by měla vzbuzovat respekt a vážnost, dům by měl reprezentovat stálost a solidnost, být vlídný, ne však podbízivý, ale hlavně by měl být otevřený, pocitově přístupný. Toho lze dosáhnout jak kompozičními principy, tak použitými materiály. Objekt výrazovými prostředky s akcentem na tektoniku odkazuje k inženýrskému přemýšlení. Tektonická architektura je architektura vznešených chrámů, ale i továrních hal, kterých je v Holešovicích dost. Průmyslová historie je tu velmi silná asi i silnější než na Smíchově. Dům tektonický, pevně stojící na zemi vyvolává pocit stálosti, což by radnice jako dům vzbuzovat měla. Použitý materiál – cihla má podobnou vlastnost jako tektonika, je velmi stará, používá se už více než dva tisíce let. V Holešovicích ji najdeme na starých halách nebo jako architektonický detail na bytových domech. Kromě vysokých estetických kvalit má cihla i jednu ohromnou výhodu – umí stárnout, není nutné o ni pečovat, vydrží stovky let a stářím krásní. Pro otevřenost je radnice v maximální míře přístupná ze svého okolí, do ulice U Průhonu se dům otevírá podloubím se schodištěm. Vstup do domu po schodišti do prostoru podloubí vyčleňuje stavbu z běžnosti a obyčejnosti. Samotný akt stoupání po schodech vzbudí respekt. Pás trávníku je v úseku před budovou odstraněn, aby byl podtržen význam domu v ulici. Nový dlážděný prostor je nezbytný i jako rozptylová plocha pro návštěvníky.
Výraz domu
Budova radnice byla běžně symbolem města. Téměř vždy mívala věž s hodinami. Původní gradující hmota je velice výrazná. Hodiny umístěné na nejvyšším místě hmoty jsou samozřejmostí. Použití rastru společně s hlubokými ostěními oken dodává domu na solidnosti a na nebývale výrazné plasticitě. Jasně rastrovaná fasáda odpovídá racionálnímu uspořádání provozů uvnitř. Modul je většinou využit pro jednu, nebo pro dvě kanceláře.
Interiér
Koncept interiéru domu je postaven na rytmizování prostorů, na používání stálých materiálů. Strukturu nosné konstrukce v interiéru akcentujeme. Snažíme se o jasně rozpoznatelnou hranici mezi novým a starým, mezi nosným a vloženým. Tato jednoduchá úvaha vede při striktním dodržení k velmi výraznému rytmizování interiérových chodeb. Všechny nové příčky v chodbách nikdy přímo nedosahují k nosné konstrukci – k průvlakům a ke sloupům. Příčky se chovají jako vložené boxy – nejčastěji jsou využity jako úložný prostor pro kancelář. To, co nakonec příčku a sloup spojí, jsou dveře s oknem a nadsvětlík. Tento princip má i provozní výhodu – do kanceláří je trochu vidět a chodby v nitru objektu mají přirozené osvětlení. V podobných úvahách jsou řešeny všechny odbory a oddělení radnice. Budova má dva sály. Velký sál pro zastupitelstvo se nachází v podzemí, kde je větší konstrukční výška objektu. Radniční sál je naopak umístěný v posledním podlaží. Každé patro má svojí unikátní barevnost podlahy, což povede k jednodušší orientaci v objektu. Významným prvkem, který propojuje všechny prostory interiéru, je kovový pohled s akustickou úpravou.
Radnice Prahy 7
Místo: U Průhonu 38, Praha 7
Autoři: Vojtěch Sosna, Jakub Straka, Jáchym Svoboda / Atelier bod architekti
Projekt: Pavel Štěpán, Petr Blažka, Luděk Přenosil / Deltaplan, spol.s r.o.:
Architektonicko-stavební řešení: Veronika Klimešová, Petr Dražan, Petr Pavlík / APS PROJEKT PRAHA, s.r.o.
Statika: Jiří Houra, Pavel Galbavý / HSD statika, s.r.o.
ZTI: Tomáš Jouda, Zdeněk Jan / Tepos, s.r.o.
Vytápění, chlazení, vzduchotechnika, energetický audit, PENB: Ondřej Hlaváček, Lukáš Došek / Techorg, s.r.o.,
Zastavěná plocha – stávající: 672,4 m2
Zastavěná plocha – nová: 642,2 m2
Obestavěný prostor: 19 604 m3
Hrubá podlažní plocha: 5 446,9 m2
Celková užitná plocha místností: 4635 m2
Projekt: 2016
Realizace: 2020
Náklady: 240 mil. Kč
