Časopis ARCHITECT+ přináší rozhovor se zakladetelem značky Lasvit – Leonem Jakimičem.
Jaký je váš vztah k moderní architektuře?
Můj vztah k moderní architektuře je absolutní, protože moje práce je provázaná s architekturou. Miluji plzeňské interiéry otce minimalismu a možná i moderní architektury vůbec Adolfa Loose či zacházení se světlem Rudolpha Schindlera, jehož otec pocházel z Prahy. V jejich práci vidím některé velmi důležité prvky, které mě inspirovaly při výzkumu role skla v architektuře. Funkcionalistická vila Tugendhat v Brně od Miese van der Rohe byla pro mě průlomem v našem bádání, jak se tento materiál může stát aktivní součástí architektury. Líbí se mi rondokubistická architektura jako palác Adria od Pavla Janáka v Praze.
Jak s tímto vaším vztahem koresponduje vaše nové sídlo?
Instalace Glass for Architecture od Lasvitu musí být s architekturou prostor, do nichž je navržená, v souladu a velmi často musí architekturu různými způsoby osvětlit. V našem ústředí jsme potřebovali nějaká řešení k vyjádření těchto témat a projekt Štěpána Valoucha a Jiřího Opočenského, který mě nadchnul, vychází ze skla inspirovaného tradičním břidlicovým střešním šindelem. Pro mě byl jejich návrh tím nejdokonalejším řešením. Dnes jsem hrdý na to, že náš „skleník“ je svatyně skla, jejíž světlo září daleko za hranice, což potvrdila i rada mezinárodních uznání. I díky našemu uměleckému řediteli Maximu Velčovskému jsem pochopil velmi důležitou věc, a to jak architektura a kultura tvoří nejen charakter firmy, ale stává se komunikačním faktorem. To je můj vztah k moderní architektuře.
Jaké hodnoty tedy reprezentuje komplex Lasvitu v Novém Boru?
Sídlo naší firmy je i tváří LASVITU. Na jedné straně pokora před historií zrození skla, úcta k místní architektuře a tradici. Na druhé straně nespoutaná, až vášnivá láska k modernímu sklu ve všech jeho podobách a proměnách. Ten skleněný dům je prakticky symbol rozletu naší společnosti a jakási prvotina našeho pojetí designového skla v architektuře.
Jak se zrodila vaše spolupráce s ateliérem Opočenský – Valouch? Měli jste nějaké předchozí společné zkušenosti?
Zkušenosti jsme neměli. Přizvali jsme Adama Gebriana, známého architektonického kritika, který nám doporučil šest studií, která jsme přizvali do soutěže. Návrhy nakonec předložila čtyři z nich a my jsme vybrali návrh OV-A, který nejlépe propojil okolí s naším projektem a v jeho rámci také staré s novým.
Dokážete zpětně popsat zadání pro architekty?
Zadání bylo jednoduché. Na jedné straně jsme chtěli zachovat původní architekturu a funkčnost historických domů, vždyť v obou případech jde o chráněné památky. A na druhou stranu jsme je chtěli propojit a vytvořit jednak nový objekt pro naše předinstalace pro zákazníky a jednak velké společné jednací místnosti, které v historických objektech prostě být nemohly. Součástí zadání byly samozřejmě i poměrně přesné požadavky na počty lidí a jejich rozdělení v rámci profesí.
Neuvažoval jste o tom postavit dům na zelené louce? Nebylo by to jednodušší?
Existuje spousta krásných moderních a úžasných architektonických skvostů postavených na zelené louce a jsou nádherné… Tady ale máme historii, tu minulost, a současně s tím tu moderní současnost. Musíte cítit tu atmosféru, to napětí, nebo lépe tu souhru starého a nového.
Návrh kombinuje stávající budovy s poměrně výraznou novostavbou – dokážete popsat svou první reakci na jejich návrh?
Byla to právě ta odvaha a kreativita, čím nás OV-A oslovila. Samozřejmě jsme potom společně pracovali na spoustě řešení a vnitřních dispozicích, aby výsledek byl co nejlepší, ale v zásadě se výsledná podoba dramaticky neodlišuje od původního návrhu.
Svítící lucerna v Novém Boru -> článek
Do jaké míry měli architekti při navrhování a realizaci volnou ruku?
Myslím, že jsme od počátku architektům vložili do rukou hodně důvěry. Přirozeně, že jsme samozřejmě jako investor na kontrolních dnech pečlivě vše sledovali, nicméně důvěra a volnost přinesla kýžené ovoce v podobě nádherně zpracovaných detailů, kterých si každý všimne. Nevím, jestli bychom my sami měli sílu vše řešit a hlídat a třeba i vymýšlet. Spíš ne. OV-A nás překvapila svým přístupem a ono to je sice známé a stokrát opakované, ale – detail tvoří celkový dojem. A ten je dokonalý.
Unikátní fasáda vznikala přímo v Lasvitu – jak se zrodil tento nápad? A můžete ji popsat, z čeho konkrétně je vyrobená?
Od počátku je střešní taška – v Lužické architektuře z břidlice – spojujícím prvkem všech domů. Právě ta historie je tím klíčem. Na historických budovách je na střechách, černý dům je celý takto i opláštěn. A skleněný dům je prakticky opláštěn i zastřešen skleněnou taškou s kresbou a povrchem břidlice. Vznikla proto technologie naprosto unikátního obtisku kamene do skla a to tak, že na celém objektu nejsou dvě stejné se shodnou kresbou. Každá je unikátní. Sklo je samozřejmě bezpečné, kalené. A v neposlední řadě je potřeba připomenout, že je vyrobeno ze skla, které je opticky čisté, nikoli z klasického okenního.
Jak přijali nové řešení zaměstnanci Lasvitu?
Zcela na rovinu. První dojem byl, že se cítili jako v pohádce. Na druhý se už řešily dětské nemoci každé „novostavby“, ale spíše zanedbatelného charakteru. Důležité je, že lidé budovy milují, jsou na ně pyšní a jsou v nich rádi. Ne, není to klišé, skoro každý, kdo k nám přijde na návštěvu, si povzdechne a říká – tady tak moci pracovat, to by byl sen…
Kde máte svoji pracovnu? Kde se cítíte lépe – ve staré, nebo v nové části?
Veškerá pracoviště jsou ve starých domech. Pocit pracovat v domě více nežli dvě stě let starém je úžasný. Veškeré nové interiéry jsou společné prostory pro všechny. Přímo svou pracovnu nemám. Sdílíme zhruba tři místnosti společně s dalšími členy nejvyššího managementu. Jak různě cestujeme a chodíme po pracovištích, tak kromě pravidelných porad se tam málokdy potkáme všichni najednou. Soukromí a klidu na práci máme tedy i tak spoustu.
Můžeme očekávat vaše případné další aktivity v oblasti architektury? Dočkáme se třeba „flagshipstore“ podle návrhu úspěšného diplomanta Filipa Galka oceněného v soutěži YTAA z roku 2012?
Plánů je spousta. Jak v Praze, tak v Novém Boru a okolí. Jakmile to bude aktuální, rádi se podělíme o novinky. Baví nás to moc.
Děkujeme za rozhovor.
