První stavba centrály ČSOB v Praze-Radlicích před 10 lety byla svého druhu zjevením – architekturou, přístupem i provedením. Navázat na stejné hodnoty, k nimž se banka ve svých rozvojových plánech hlásí, dostali za úkol, na základě vítězství ve špičkově obsazené soutěži, Marek a Štěpán Chalupovi. Výsledkem jejich práce je dům-krajina-město pro téměř dva tisíce obyvatel.
Rozhovor s Markem a Štěpánem Chalupovými
Můžete popsat výchozí koncept vašeho návrhu?
Marek Chalupa: Základní východiska je možné nahlédnout dvěma pohledy – zevnitř a zvenku, oba pohledy se pochopitelně ovlivňují.
Uvnitř nám šlo o vytvoření soudobého pracovního prostředí, a to s pestrou škálou různých charakterů pracovních míst. Chtěli jsme vytvořit otevřený kontinuální spojitý prostor skládající se z různě velikostně a charakterově modulovaných, avšak měřítkově úměrných podprostorů. Zní to možná sofistikovaně, ale výsledek je velmi jednoduchý. Nechtěli jsme vytvořit jeden společný halový monumentální prostor.
Při pohledu zvenku nám šlo o co nejtěsnější zapojení budovy do jejího prostředí, konkrétně tedy do radlického údolí, které má svůj zcela unikátní přírodní charakter.
Štěpán Chalupa: V konečném výsledku tak vznikl dům, který je součástí krajiny a který má i svoji vnitřní krajinu.
Do jaké míry byl pro vás určující stávající bankovní dům od Josefa Pleskota?
ŠCH: Především banka, jelikož udělala zkušenosti s předcházející spodní budovou, se se svými přáními a požadavky na ni odkazovala. Na vlastnosti, které preferují a které naopak ne. Třeba na střídmost a neokázalost, která nám společně konvenuje.
Měli jste případně ještě nějakou jinou inspiraci (jinou domácí či zahraniční realizaci)?
ŠCH: Nemyslím, že jde o inspiraci. Východisky pro naši práci jsou vždy uživatel se svými přáními, tužbami a požadavky a prostředí, v tomto případě krajina radlického údolí. Jednoduše program a kontext.
Jak se proměnil váš návrh od vítězného soutěžního návrhu k realizačnímu? Případně, jak se proměnil od prvního kola ke druhému?
MCH: Soutěžní návrh se k realizačnímu principiálně změnil nemnoho. Již v úvodních návrzích jsme budovu koncipovali jako klastr nízkých pavilonů zapuštěných do svahu a po něm sestupujících. Vše se samozřejmě následně zpřesňovalo a precizovalo.
Nalézali jsme nejvhodnější podobu fraktálové organizace vnitřních prostorů – od nastavení charakteru poloveřejného prostoru centra budovy v hlavní dvoraně ve vazbě na dílčí polosoukromá centra v halách krajních pavilonů, až k charakteru polosoukromých a zcela klidných soukromých prostorů s trvalými pracovišti. Tato skladba prostorů se pak v hierarchické organizaci repetitivně v budově opakuje, s dílčími specifickými odchylkami.
Stejně tak jsme v analogické skladbě k vnitřním prostorům hledali vhodný rozvrh venkovních pracovních prostorů na střešních zahradách. Nazvali jsme si je zahradními místnostmi. Výsledně to znamenalo nalézt odpovídající tvarování terénu střešních zahrad a kompozici výsadeb tak, aby po jejich vzrůstu byl v zahradě vytvořen soubor více či méně uzavřených či otevřených prostorů s rozdílnými velikostmi, pro větší společná jednání, dílčí konzultace či zákoutí pro individuální práci. To vše pod širým nebem.
Propojení prostorů zevnitř ven a naopak jsme sledovali celou dobu. Nejen to, aby vnitřní a venkovní pracovní prostory byly na stejné výškové úrovni a byly tak po ruce a jednoduše dosažitelné, ale chtěli jsme, aby budova byla transparentní, neuzavřená vnitřními příčkami, aby skrz ni bylo vidět a vnitřní prostory se propojily s venkovní krajinou, aby krajina domem procházela.
Jakým způsobem definoval podobu vašeho návrhu klient? Resp. v čem jste měli volnou ruku?
ŠCH: V nalézání návrhů odpovídajících představám klienta jsme měli volnou ruku zcela. To samozřejmě jednak není lineární cesta, ale proces nalézání, avšak účastní se ho obě strany. Je to nanejvýš vhodný způsob, jak dojít k dobrému výsledku. Tvrdým zadáním banky byly například kapacity či představa o domovních technologiích. Co se týká preferencí, banka například upřednostnila okna bez parapetu.
Byla práce pro ČSOB v něčem specifická? Klient se svým stavebním zakázkám obvykle intenzivně věnuje, můžete popsat klady a zápory takového přístupu z pohledu architekta?
ŠCH: Jde o jednoznačně příkladný přístup. Banka měla svůj sbor odborných konzultantů každé profese. Veškeré naše návrhy i výsledné provedení byly tímto sborem oponovány.
Dokážete popsat nejtěžší období realizace a jeho příčiny?
MCH: Při práci na takto velkém, složitém a komplexním úkolu, kterého se účastní mnoho specializovaných odborníků, a strany sledují rozdílné cíle, jsou krizové okamžiky spíše pravidlem než výjimkou. Udržení integrity návrhu a provedení stavebního díla ve své koncepční celistvosti je v prostředí takovéhoto velkého projektu náročným úkolem.
Tradiční bankovní domy (budovy) jsou dodnes v mnoha českých a moravských městech téměř ikonickými budovami, svědectvím doby svého vzniku i souvisejících okolností. Co vyjadřuje vaše banka?
MCH: Jistě, je tomu tak, a to nejen v českých a moravských městech. Již bankovní domy Medicejských z Florencie to dokazují a jistě i mnoho starších. Myslím, že námi navržená budova vyjadřuje totéž. Je svědectvím své doby, je formálním vyjádřením našich myšlenek ohledně daného tématu, úkolu.
Konkrétně vyjadřuje názor, jak dnes vytvořit pohodlné a inspirativní pracovní prostředí, rovněž vyjadřuje pokoru a úctu k sousedům, zde konkrétně ke krajině údolí Radlic, a v neposlední řadě vyjadřuje názor na to, jak strukturálně organizovat budovu o velikosti malého městečka s jedním hlavním centrem, několika dílčími centry a řadou rozdílných typů pracovních prostorů.
Byl by váš dům jiný, kdybyste navrhovali „obyčejnou“ administrativní budovu? Jak se klient propsal do podoby stavby? Nebo je pro dům určující spíše kontext a program?
MCH: Návrh domu pro konkrétního uživatele, který chce nabídnout svým zaměstnancům kreativní pracovní prostředí a odkazovat na hodnoty obtištěné do budovy, je bezesporu jiný, než by byl návrh na budovu s nejnižšími investičními náklady.
První budova se přihlásila k atributu „zelená“. Vy jste se k podobnému programu rovněž přihlásili. Změnily se od té doby nějakým způsobem přístupy k „zelenému“ stavění? Jaký přívlastek se hodí té vaší? Resp., proč jste tak velký důraz kladli na zelené střechy? Není to jen úlitba trendům?
ŠCH: Předně, nejde o formálně prvoplánové přihlášení se k zelenému stavění. Díky tomu, že střechy se zahradami terasovitě sestupují po svahu údolí, jsou tak s údolím přímo semknuté a jsou jeho součástí. Tak by se žádná budova řešená příkladně jako monoblok nikdy do svého prostředí nezapojila. Je to jednak pokorné k prostředí – krajině, ale zároveň mohou uživatelé budovy tuto krajinu užívat. Střešní zahrady jsou rozsáhlým pracovním prostorem. Díky tomu, že žádné technologie budovy na střeše nejsou (jsou v suterénu), je možné střechy maximálně využít právě pro zahrady, ve kterých jsou komponovány zahradní místnosti různých velikostí, kapacit, více či méně uzavřených či otevřených. V neposlední řadě vegetace na střešních zahradách střechy stíní, střechy se nerozpalují a nevytváří se tak tepelný ostrov ve městě. Vegetační souvrství zadržuje vodu v území a zároveň zásobuje vegetaci vodou.
Jedním z atributů je i originální infosystém navržený Tomášem Machkem ze Side2. Jak byste popsali vzájemnou spolupráci?
MCH: …jako podnětnou, otevřenou, přátelskou a se vzájemným respektem. Infosystém Tomáše Machka je výrazný, ale neagresivní, svým způsobem monumentální, ale uměřený. Pěkně tam sedí.
Je něco, co byste dnes dělali jinak?
MCH, ŠCH: Nemyslíme. Budova je naší odpovědí na zadání uživatele v místě a čase.
Děkujeme za rozhovor.
Rozhovor připravil Matej Šišolák.
Fotografie: Filip Šlapal, nadhledové foto: Marie Šandová, portrétní foto: Lukáš Bíba / Economia
