Zakonzervovat letadlo, osudově spojené s osobou Tomáše Bati, do prostoru, zastavit jej v letu a uvěznit v okamžiku. Tak přistoupil ke stavbě František Gahura. Po letech střádání a cílené normalizační snaze potlačit a vymazat účel časové schránky z paměti národa, se unikátní „skleník“ dočkal důkladné obnovy.
Budova od architekta Františka Lýdie Gahury, otevřená rok po smrti Tomáše Bati, je nejhodnotnější památkou zlínského konstruktivismu a vrcholem fenoménu tzv. baťovské architektury. Na první pohled je idea památníku jednoduchá: prázdný hranol umístěný ve viditelné poloze nad městem, v ose stoupajícího parkového prostoru, tvořený několika moduly zlínského skeletu o rozměrech 6,15 × 6,15 m a opláštěný pouze katedrálním sklem; uvnitř osudný letoun Junkers F 13, ve kterém Tomáš Baťa v roce 1932 zahynul.
Gahura redukoval objekt památníku na tři základní materiály zlínské architektury — beton, ocel a sklo, které měly spolu s kompozicí stavby přímo vyjadřovat zvláštnosti Tomáše Bati: velkorysost, jasnost, vzlet, optimismus, prostotu, poctivost a pravdivost. Provedení standardizovaného skeletu jako sloupové síně a zároveň otevřeného trojlodí, proměnlivá výška prostoru a rozptýlené přirozené světlo přiblížily oproštěný zlínský konstruktivismus k sakrálním stavbám starověku i středověku, aniž by bylo užito historických tvarů. Přispělo k tomu i důsledné vertikální pojetí stavby. Gahura to zdůvodnil tím, že účel stavby je ideový, a takto dosaženou vertikalitou, osvobozením od tíhy země a jednoduchostí jednosměrného členění průčelí vyjadřuje památník konkrétní Baťovy vlastnosti.
Památník byl postaven bez jakéhokoliv technického i hygienického zázemí — byl vlastně skleníkem bez vytápění, přívodu vody a toalet. V 50. letech byl přestavěn na koncertní sál a uměleckou galerii, čímž zcela zanikly jeho architektonické kvality. Jméno Tomáše Bati mělo být vymazáno z paměti.
Důsledná obnova původní podoby památníku, připravovaná osmnáct let, směřovala znovu k jednoduchosti a redukci všeho postradatelného vybavení, které je dnes v budovách obvyklé. Veškeré provozní, technické a servisní prvky a prostory jsou umístěny mimo památník. Hlavním smyslem objektu je návštěvníkův prožitek prostoru, světla, zastavení času a zklidnění. Protože je památník mezinárodně ceněnou památkou moderní architektury, kladl projekt obnovy vysoké kvalitativní nároky na provedení vlastní obnovy a pro řadu stavebních prvků volil restaurátorské postupy, obvyklé při péči o památky nejvyšší kategorie. Vzhledem k výraznému postavení památníku v urbanismu Zlína je objekt zároveň světelnou dominantou města. Případné využití pro pietní a společenské akce nebo interiérové výstavní instalace bude vždy přizpůsobeno ideové a architektonické podstatě památníku a asketickým podmínkám jeho vnitřního prostředí. Dominantou interiéru je nová maketa letounu Junkers F 13.
Památník Tomáše Bati
Místo: Náměstí T. G. Masaryka 2570, Zlín
Investor: Město Zlín (obnova památníku) ve spolupráci se Zlínským krajem (zázemí v budově gymnázia) a Nadací Tomáše Bati (maketa letounu Junkers)
Autor původní stavby: František Lýdie Gahura
Autor obnovy památníku: Petr Všetečka / TRANSAT architekti
Spolupráce: Karel Menšík, Alena Všetečková, Petr Daniel
Zastavěná plocha: 680 m2
Užitná plocha: 1592 m2
Obestavěný prostor: 9200 m3
Projekt: 2016
Realizace: 2019
Foto: BoysPlayNice
