Vítězkou Národní ceny za studentský design 2019 *JUNIOR se stala Nikola Kolářová ze Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Železném Brodě. Obdrží pobyt v Art Campu Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZUČ v Plzni, knihu Materiology, volný vstup do knihovny materiálů Matério, výrobky firem Tescoma s. r. o., IKEA ČR, s. r. o. a roční předplatné časopisů Architect+ a Brand & Stories. Více o sobě prozradila v rozhovoru.
Jak bys sama sebe charakterizoval/a?
NK Mladá usměvavá studentka, která ráda sportuje, cestuje a vytváří různé věci.
Co pro tebe znamená umění a design?
NK Díky studiu se pro mne stalo umění a design takřka součástí každodenního života. Ve spoustě ohledů mi pozměnil vnímání svého okolí. Řekla bych, že se z toho stala určitě „profesní choroba“, která už se mě jen tak nepustí.
Co považuješ za svůj doposud největší úspěch?
NK Za svůj největší úspěch považuji především to, že jsem našla odvahu na to více cestovat a dělat věci, které mě baví a naplňují. Co se týče mého „profesního“ života beru všechny úspěchy i neúspěchy jako věc, která mě nějakým způsobem vždy posune o něco dál. Proto bych vyloženě nevyvyšovala žádný úspěch nad ostatní, všechny pro mne vždy znamenají mnoho.
Co plánuješ do budoucna a jaký je tvůj cíl ve vlastní tvorbě?
NK Do budoucna plánuji studium na vysoké škole s úspěšným získáním magisterského titulu, chtěla bych také získat nové kontakty, které by mě posunuly v mé tvorbě. Příliš velké cíle do budoucna však nemám, uvidím, kam mě život zanese a jaké příležitosti se mi naskytnou. Možná budu více cestovat a poznávat nové kultury, možná se budu více věnovat svým projektům, možná se naskytnou věci, o kterých zatím nemám ani představy. V současné době bych se však chtěla více věnovat designu módních batohů.
Kdybys vyhrál/a národní cenu za studentský design, co by to pro tebe znamenalo?
NK Znamenalo by to pro mě především určitý osobnostní posun. Náboj, který by mi ukázal, že to, co dělám, má nějaký smysl.
Proč ses rozhodl/a studovat produktový design?
NK Ke studiu produktového designu jsem přišla trochu jako slepá k houslím. Z mých rodičů není ani jeden umělec či výtvarník, a dokonce nikoho takového nemám ani v rodině. Již od mala mě však bavilo kreslení a různé kreativní tvoření. Což pro mě byl zásadní faktor, když jsem se na základní škole rozhodovala mezi průmyslovou a umělecky zaměřenou školou. Ve svém rozhodnutí jsem od rodiny, dostala plnou podporu, a tak jsem v roce 2015 nastoupila na železnobrodskou „Sklandu“.
Co tě přivedlo ke spolupráci s handicapovanými lidmi?
NK Návrh na projekt B-Help jsem vytvářela jako svou maturitní práci. Již z počátku jsem chtěla vytvořit věc, která by měla nějaké poslání a nebyla jen další řadovou realizací. Jelikož jsem v té době začínala se šitím vlastních batohů, napadlo mě tyto dvě věci spojit a převést je do mé maturitní práce. Nakonec jsem přišla s myšlenkou vytvořit batohy, které ponesou stylizované motivy z obrázků, které nakreslí či namalují klienti speciálních terapeutických dílen.Tímto projektem, jsem chtěla podpořit a poukázat na tyto mnohdy neziskové organizace.
