Náplavka pod lupou

Pražské náplavky se probouzejí k životu. Po letech postupné revitalizace, složitého komponování programu, připlouvání a odplouvání plovoucích atrakcí nejrůznějšího charakteru teď díky Petru Jandovi a jeho týmu konečně otevřely oči.

Projekt budovaný více než 10 let jsme spoluiniciovali v roce 2009 jako programové a architektonické oživení pražské náplavky historicky koncipované jako přístaviště a překladiště materiálu. V době našeho vstupu byl prostor opuštěný po povodni v roce 2002 a oficiálně pronajímaný pro parkování. Postupnou obsahovou aktivací jsme dosáhli dnes již legendárního kulturně-společenského oživení a následně realizace navržené architektonické kultivace.

Urbanistický kontext

Náplavky jsou veřejným prostorem celoměstského významu, jsou pražským pobřežím umožňujícím jedinečnou symbiózu veřejného prostoru s míchou města – řekou Vltavou.  V regulované části břehů se z nábřežní architektury stává pro míchu řeky páteř, která skrze jednotlivé „obratle“ náplavek drží skeletální systém města, na nějž je navěšena celá urbanistická struktura tvořící jeho tělo. Tento skelet nesmí být zatvrdlý, vypreparovaný a zaživa petrifikovaný jako památkový relikt, a musí umožnovat proudění a kulturní život celopražského významu postavený na autenticitě architektonické a obsahové. V naší revitalizaci tuto rovinu iniciujeme a vytváříme funkční napětí mezi otevřením prostor kobek a jejich obsahovým využitím vycházejícím z jedinečného kontaktu s exteriérem, napětí mezi náplavkovým „splendid isolation“ bezprostředního vztahu s řekou a sekundární vazbou k městu z horní úrovně nábřeží. Pracujeme s charakteristickým přístupem k prostorovému detailu, naše zásahy jsou zároveň kontrastní a zároveň doplňují celek smysluplnými (smyslovými) fragmenty principem jako doplňuje oko tvář a je jeho čidlem stejně jako nedílnou součástí.

Rozsáhlé řešené území je v součtu dlouhé téměř 4 km a rozkládá se na třech pražských nábřežích – Rašínově, Hořejším a Dvořákově. Dokončená první fáze je největší porevoluční Pražskou investicí do veřejného prostoru, první svého druhu a sociokulturního přesahu. Koncentrovala se na rekonstrukci dvaceti prostor kobek v nábřežní zdi (dříve čapadel ledu a skladů). Řešení nevytváří klasické interiérové prostory, koncept pracuje s novou hybridní logikou definující kobky jako zálivy vnějších prostor umožňujících maximální kontakt s náplavkou a řekou.

 Program

Kobky budou sloužit jako kavárny, kluby, ateliéry, dílny, galerie, pobočka knihovny, prostory pro sousedská setkávání a veřejná WC. Architektonické řešení pracuje s modulární diverzitou, prostory jsou dotaženy do detailně propracovaného základu včetně veškerého provozně-technického zázemí a barových korpusů přemístitelných do několika pozic. Je předem zpracován uživatelský manuál obsahující označování jednotlivých podniků a doplňování vestavných prvků (vložení patra do velkých kobek, exteriérový bar atd.). Přitom je kladen důraz na možné doplnění každé z kobek tak, aby získala svou konzistentní integritu pomocí vybavení dle každého nájemce sedacím nábytkem a interiérovými prvky. Jako architekti jednotlivá řešení supervizujeme tak, aby byla zachována základní vize prostoru a zároveň využit potenciál dosažení autenticity každého z podniků. Snažíme se být provozovatelům oporou a architektonicky zůstat spíše v pozadí, nechat vyznít diverzitu názorů. I když to v realitě často znamená jinou architektonickou citlivost, máme za to, že to kobky s naším základním řešením unesou. Vrací se sem většina provozovatelů, kteří fenomén náplavky spoluvytvářeli, a zároveň díky veřejné otevřené soutěži byly z celého spektra záměrů vybrány nové projekty budoucích nájemních provozovatelů. Věříme, že náplavku společensky doplní a nabídnou různé obsahové a programové koncepty tak, aby každý návštěvník náplavky našel svůj oblíbený prostor.

V rámci práce na architektonickém řešení jsme iniciovali vznik programové metodiky provozu náplavek, na základě které vznikla pozice kurátora doplňující funkční trojúhelník správce – architekt – kurátor o autoritu usilující o udržení kulturně-společenské podstaty tohoto velmi cenného veřejného prostoru.

Architektonické řešení

Všechny prvky na náplavce jsou řešeny jako symbiotické splynutí s původní architekturou nábřežní zdi, do které přirozeně vrůstají a akupunkturou drobného měřítka znovu vytváří monumentální celek. Podstatou realizace je co možná nejpřímější propojení s prostorem náplavky pomocí velkorysého otevření průřezu stávajících otvorů v ostění. Architektonické řešení reaguje na kontext místa a pracuje s minimálními výtvarnými prostředky ve prospěch očištění stávajících tvarů i souvislostí a nalezení nových průhledových vazeb a možností vyplývajících z prostředí náplavky.

Architektonické řešení šesti kobek na Rašínově nábřeží je postaveno na doplnění geometrie portálů vyplývající z dochovaného tvaru ostění blížícího se kruhu. Samotné provedení je postaveno na lapidárním zásahu, který více odebírá, než přidává a navrací do prostoru jeho již dříve existující kvalitu v novodobém kontextu vytvářející unikátní situaci a příležitost. Řešení je postavené na vybourání tahokovových předstěn a kamenných „zátek“ vestavěných do původních mostních oblouků nábřežní zdi a jejich nahrazení velkoformátovými zasklenými kruhovými okny otvíravými v celé své ploše diagonálním otočením uvnitř rámu. Vstupní portály jsou řešeny jako atypické ocelové rámy s dilatačně usazenými skly o hmotnosti 1 – 1,5 t. Součástí kompozice je doplnění ostění stávajících otvorů stupňovitou formou rozvíjející motiv dříve vloženého schodiště, v jehož tělese jsou skrytě integrovány přístupy do instalační šachty pod portálem, výdechy vzduchotechniky a montážní prvky protipovodňového opatření. Eliptická pivotová okna mají průměr 5,5 m, tloušťku organického skla 7 cm a hmotnost přibližně 2,5 t. Každé má unikátní tvar a vzhledem ke své velikosti přesahující možnosti standardního zasklení jde pravděpodobně o největší pivotová okna na světě. Pohyb je řešen motoricky, v provozní pozici jsou okna zafixována v poloze 60° pootevření, dalšími možnostmi je automatické senzorické otvírání ovládané pohybovými čidly nebo otvírání obsluhou baru. Vstupy do čtrnácti kobek na Hořejším nábřeží jsou tvořeny ocelovými skulpturálními dveřmi prohnutými do ostění tak, aby při otevření propojovaly kobku s náplavkou v celém průřezu. V kobkách s veřejnými toaletami přechází tato vstupní křídla plynulým obloukem do interiérové membrány oddělující kabiny od veřejného předprostoru.

Konstrukční a materiálové řešení

V rámci rekonstrukce byly vybourány všechny vestavěné prvky včetně podlah a provedena vestavba metodou kompletního vložení nové stavby do původních prostor. Byly provedeny protipovodňové základové desky s přečerpávacími jímkami, sanovány projevy prosakování a izolovány stěnové povrchy v zaklenutých kobkách s následným nástřikem betonových torkretů na nosné výztuže scelující geometrii valených kleneb. Vestavěné příčky byly vybetonovány jako monolitické železobetonové s vloženými instalacemi. Výrazové řešení kobek je sjednoceno pro všechny typy prostor a promítá se do materiálového zpracování jednotlivých prvků realizovaného souboru. Povrchy stěn a stropů jsou řešeny jako betonové pískované s litou betonovou stěrkovanou podlahou přecházející do litého monolitického schodiště. Prvky dveří poklopů a šachet jsou opatřeny zaomítacími a zastěrkovacími křídly s povrchy odpovídajícími navazujícím povrchům stěn a podlah (pískovaný a stěrkovaný beton a impregnovaná černá ocel u WC kobek). Dveře jsou řešeny jako bezfalcové se skrytými samozavírači. V klenutých kobkách jsou do povrchů vsazeny inserty pro zavěšování výstav. Vložené prvky barů a příček v zázemí jsou opláštěny černým zrcadlovým plechem s titanzinkovou úpravou prostorově doplňujícím odrazem prostorovou geometrii kobek a přenášejícím fluidní neuchopitelnost řeky dovnitř neustálým těkavým pohybem odrazu. Osvětlení je řešeno pomocí páteřních světelných ramp s reflektory a infrazářiči, u WC kobek jako nepřímé vložené v ocelové stěně s odrazem světla od stropu.

Technické řešení

Vzduchotechnika s rekuperací a vytápěním podlah umožňuje spolu s infrazářiči celoroční provoz kobek, preferovaným módem použití je jejich celoroční otevřené propojení s náplavkou. Veškeré inženýrské rozvody jsou skrytě integrovány do konstrukcí kobek tak, aby nezasahovaly do vizuální artikulace jejich architektonického řešení. Vyústění vzduchotechniky je řešeno atypickými výdechy vloženými na Rašínově nábřeží do spár schodiště portálu a vnitřních štěrbin, na Hořejším vložením do ostění oken a vyústků v podlaze a stěnách. Vyústění elektroinstalací, vody a kanalizace je skryto do podlahových krabic. Kobky jsou bezbariérové, chráněné mobilními protipovodňovými lamelami. Definice prostor kobek jako exteriérových zálivů vnější náplavky umožnilo dosažení řešení toalet pomocí modulárních plně vybavených WC kabin oproti anachronickému řešení kabin s předsíňkou s neadekvátními prostorovými nároky. Plně vybavené kabiny obsahují nerezové WC vsazené v zádové stěně kabiny spolu s na míru vyrobeným automatickým umyvadlem s vysoušením rukou, osvětlením, košem a ventilátorem. Vstupní dveře mají atypický světelný indikátor obsazenosti řešený skleněnou kuličkou s piktogramem určení toalety (muži, ženy nebo unisex). Celý systém odkanalizování náplavky je řešen jako tlaková přečerpávací soustava, která pomocí systému čerpadel v sestavě kanalizačních jímek čerpá splašky do kanalizačního řádu výškově umístěného nad úrovní náplavky pod nábřežní komunikací.

Probíhající další fáze

V dalších fázích probíhající revitalizace bude řešen mobiliář náplavek (podzemní koše, pítka, lavice) samostatně stojící toalety, plovoucí lázně, plovoucí lodní terminál a plovoucí WC, stejně jako systém osvětlení a bezpečnostních prvků kontaktu s nábřežím. Probíhá rekonstrukce zbývajících několika kobek a infrastrukturního zasíťování. Velkým tématem je redukce množství lodí a plovoucích zařízení přikotvených k náplavce a jejich strukturování umožňující neblokování kontaktu mezi nově otevřenými kobkami a řekou. Dojde k přeuspořádání a také k redukci, která by se měla řídit jak kvalitativním přínosem, tak i logikou umístění plovoucího prvku vzhledem k hodnotě jeho typu, architektonické podstaty a programu s preferencí nízkých palub, přes které lze vidět řeku a kulturní náplně neparazitující na prostoru náplavky komerční exploatací kvantitativním prodejem občerstvení. Jedním z významných prvků umožňujících toto uvolnění břehové hrany náplavky je budoucí plovoucí lodní terminál koncentrující nástup do lodí do jednoho prostorového epicentra. Prvkem významně navazujícím na historii prostoru budou plovoucí lázně obnovující pražskou tradici říčního lázeňství.

Revitalizace pražských náplavek

Místo: Rašínovo, Hořejší a Dvořákovo nábřeží

Investor: Hlavní město Praha

Autor: MgA. Ing. arch. Petr Janda / petrjanda / brainwork

Spolupráce: Ing. arch. Anna Podroužková, Ing. arch. Maty Donátová, Ing. arch. Bára Simajchlová

Projekt: 2009 – 2019

Realizace: 2019

Rozloha: lineární veřejný prostor nábřežní promenády v souhrnné délce kolem 4 km

Náklady: 174 milionů korun

Foto: BoysPlayNice