Vedle participačních a strategických projektů pro přestavby pražských rozvojových území, větších urbánních celků, nádraží či sídlišť A69 – architekti aktuálně zkolaudovali i další rodinný dům. Zrodila se další „událost“ na české scéně individuální výstavby?
Investoři v devadesátých letech koupili nedostavěný dům, který v duchu tehdejší doby dokončili. Postupně zjistili, že jim dům nevyhovuje funkčně a že ani nereprezentuje jejich estetické cítění. Nicméně v místě mezitím zakořenili, vytvořili si tu vazby, které nechtěli zpřetrhat stěhováním se jinam. A těžko by hledali tak magické místo utopené v borovicích. Proto se na nás obrátili s prosbou pokusit se dům zrekonstruovat/přestavět tak, aby pro ně byl komfortní a lépe se s ním identifikovali. Velkou výhodou bylo, že dokázali přesně formulovat uživatelské problémy. Jejich analýzou se ukázalo, že mají jednoho jmenovatele – špatné osazení stávajícího domu do terénu. Hlavní pobytové patro bylo o půl podlaží nad úrovní zahrady, což komplikovalo její intenzivnější využívání a chápání zahrady jako součásti domu. Vchod a vjezd do domu byly situovány k nejvyššímu bodu přilehlé komunikace, přičemž do garáže se sjíždělo o půl patra po rampě do suterénu, zatím co do vchodu pro pěší se stoupalo o půl patra nahoru. Dva vstupy do domu ve dvou podlažích komplikovaly každodenní život. Dům měl de facto tři podlaží; polozapuštěný suterén, zvýšené přízemí a ložnicové podkroví. Paradoxně nejlepší vztah k zahradě vykazovala pracovna v suterénu domu. Řešení jsme tedy začali hledat ve výškovém přeuspořádání domu, respektive jeho vztahu k okolnímu terénu. Ukázalo se, že ulice podél domu stoupá tak, že se v nejnižším bodě potkává se suterénem, a že je tudíž možné z ní vjíždět, resp. vcházet bez ramp a schodišť. A také, že není problém na úroveň suterénu „vysvahovat“ zahradu, aniž by byly ohroženy vzrostlé borovice v ní. Tím se vlastně suterén proměnil v přízemí na úrovni ulice a zahrady. Sem jsme tedy umístili vstupy a reprezentační společenskou část domu. Do bývalého přízemí jsme situovali intimní ložnicové patro s en suite rodičovskou ložnicí, dvěma mezonetovými dětskými apartmány a hostinským apartmánem. Zahradu jsme po obvodě vytvarovali do protisvahu a přizvedli ji na úroveň ložnic. Dosáhli jsme tak paradoxu, že každá pobytová místnost v domě má výstup na zahradu, byť je dům dvoupodlažní. Dispoziční uspořádání sledovalo zvyky rodiny a její chuť být spolu i v momentech, kdy se každý věnuje něčemu jinému. A zároveň být v každém momentu blízko přírodě. Tvarování zahrady umožnilo další paradox; propojení s okolní přírodou posílilo, ale zároveň posílila ochrana soukromí. Zatím co přízemí bylo stylizováno a skryto do podoby jakéhosi zatopeného kamenolomu, ložnicové patro má charakter proskleného pavilonu zahalujícího se podle potřeby do lamel z cedrového dřeva. Zlomy v úrovních zahrady jsou vyskládané z břidlice. Úpravy zahrady navazující na borovicové lesy v okolí byly navrženy v duchu severského biotopu.
Rodinné bydlení v borovém háji
Adresa: Středočeský kraj
Autoři: Boris Redčenkov, Prokop Tomášek, Jaroslav Wertig / A69 – architekti
Spolupráce: Petr Brožek, Dragan Bekič, Jan Rosický, Tomáš Vávra
Hlavní dodavatel: Brex, s. r. o.
Dodavatelé: Target design, s. r. o. (vestavěný nábytek), Dorint, s. r. o. (koupelny), Hanák centrum, s. r. o. (kuchyň)
Užitná plocha 469 m2
Obestavěný prostor 2032 m3
Foto: Ester Havlová
